Víme, co také jíme?

Zdroj: Meduňka, Dr. Jan Šťastný(odborník na výživu a vegetariánství)

Potraviny se především různě šidí a nastavují. To se dělalo i ve středověku, dnes to ovšem dosáhlo enormních rozměrů. Děje se to nelegálně, ale i s posvěcením úřadů. I v minulosti se například mléko ředilo vodou z řeky a občas v něm pak někdo objevil rybičky. Nedávno se v něm objevil i jedovatý melamin, který vás na rozdíl od rybiček může zabít. Mám tu ale i další překvapení. Aniž byste to věděli, běžně konzumujete např. brouky, peří, vlasy i hmyzí exkrementy. Vše právě uvedené se naprosto legálně používá v potravinářství, i když přepracované a pod různými krycímy kódy a názvy. Produkt z pří a vlasů se používá jako látka zlepšující těsto L-cystein(E920), brouci jako barvivo karmín(E120) a exkrement jiného druhu hmyzu jako leštící látka šelak(E904). Údaje o složení výrobků se občas opravdu vyplatí přečíst a dále si zjistit, o jakou látku jde, pokud názvu nerozumíme.

Jsme kanibalové ?

Jednou z nejpodivnějších z povolených potravinových přísad je L-cystein(E920). Najdete jej v leckterém pečivu a chlebu, protože se často používá jako prostředek zlepšující těsto. Lze jej získávat z peří, štětin, ale nejčastěji je dnes vyráběn z lidských vlasů. Asie dodává vlasy velmi levně a největší zpracovatelé L-cysteinu pro potravinářský průmysl jsou v Číně. Vlasy pro produkci mohou pocházet z holičství, z nemocnic, z věznic apod. V potravinách tuto látku najdeme často, ačkoliv jde s trochou nadsázky vlastně o kanibalismus. Materiál je sice důkladně zpracován hydrolýzou, ale přesto. Zpracovávají-li se do potravin lidské vlasy, mohou být brzy na řadě i nehty nebo lidská kůže ? Je to nechutné, a proto se L-cystein raději ukrývá za kód E920. Všechna "éčka" jsou na výrobku navíc vyvedena tím nejmenším písmem, které většina z nás nepřečte ani s brýlemi.

Také hmyz pojídáme poměrně často, aniž bychom to tušili. Teď nemyslím drobný hmyz, který se připlete do salátu, anebo je rozemlet spolu s obilím. Zmínit chci červené barvivo E120 - karmín nebo také kořenila. Vyrábí se z oplodněných samiček červce nopálového. Červec je parazit, který vypadá trochu jako veš, saje z kaktusů a oplodněnésamičky obsahují výrazné červené barvivo.. Ty se zabijí, rozmačkají, usuší, barvivo se vyextrahuje a přidá do potravin. Nejčastěji se pak objeví v různých cukrovinkách, jako jsou bonbony, žvýkačky, dezerty, zmrzliny, ale najdeme je i v jednom druhu sojového masa. Objevuje se také jako červené barvivo v některých rtěnkách a všude tam, kde je nutné něco dobarvit. Výrobci potravin tím totiž velmi ušetří. Proč dávat do výrobku hodně jahod či malin, když tam nemusí být skoro žádné ovoce a jen se snadno dobarví "přírodním" barvivem. Přírodní je ovšem jen vzdáleně svým hmyzím původem. Při zpracování karmínu se dále používají chemikálie. EU některá chemická barviva zakázala, a tak lze očekávat, že se toto dosti chemické barvivo bude v potravinách používat stále častěji.

Exkrementy ? Děkuji nechci !

Další zajímavou přísadou je šelak(E904). Jde o exkrement hmyzu Laccifer (tachardia) lacca. Vypadá jeko ploštice a exkrementem obaluje na větvičkách svoje potomstvo. To se sbírá, chemicky zpracovává a vyrábí se z něj leštící látka E904. Šelakem se velmi často leští sladkosti jako žvýkačky, bonbony i čokolády. Používá se však i jako potahovací látka na různé tabletky. A ještě jeden typ exkrementů jíme. Ten vzniká ovšem přírodní cestou a používá se již po staletí. Málokdo ví, co vlastně je tzv. medovicový med. Včely totiž v lese nesají nektar jako z květů na louce, ale využívají výkalů mšic, sajících na stromech tzv. medovici. Trávicí trakt mšic nezpracuje všechny cukry a toho včely využijí. Po návratu do úlu ji natrávenou vyzvrátí a různými dalšími procesy pak vzniká tmavý, lesní, medovicový med.

Kopyta, paznehty i zbytky bot

Další častou přísadou je želatina. Používá se tam, kde je potřeba něco zahustit. Proč vyrábět kvalitní hustý jogurt, když do řídkého můžeme přidat želatinu a výsledek bude podobný. A jak se želatina vyrábí? Je to látka vzniklá vyvařením kolagenu, tedy chrupavek, kostí či kůží krav a prasat. Dnes trochu převažuje želatina z prasat, protože spotřebitelé se báli BSE - nemoci šílených krav. Využívají se dokonce i zbytky z koželužen, takže můžete narazit na želatinu, která je například vedlejším produktem výroby vašich bot. Je to velmi levný produkt z různých zbytků, a proto se často používá.

Želatina se kromě jogurtů používá v různých dezertech, cukrovinkách(gumoví medvídci), zmrzlinách či margarínech a ve všem, co je potřeba zahustit nebo levně nastavit. Najdeme ji i v některých žvýkačkách. Přijatelnou alternativou k želatině jsou jiné želírující látky - pektin(u ovoce), karagén a agar agar (z mořských řas, resp. z ruduch).

V dobách válek a hladomorů se, pochopitelně, z nouze jedlo kdeco. Do mouky na chleba se přidávala i mletá kůra nebo dřevěné piliny. Myslím si však, že dnes( kdy se dokonce spousta potravin vyhodí a zkazí) jsme na tom lépe a není nutné potraviny nastavovat a šidit. Přesto nás někteří výrobci potravin podvádějí, protože na tom vydělávají. Proč vyrábět kvalitní potraviny, když zákazníky nezajímá, co jedí, ale jaká je cena. Přidá-li se k tomu ještě televizní reklama, úspěch na trhu je zaručen. Jde pouze o míru naší tolerance.

Krabí tyčinky bez kraba

V obchodech se poměrně levně prodávají tzv. krabí tyčinky. I když se jim tak říká, kraba nikdy neviděly. Někdy se jim také říká surimi a nevyrábějí se z krabů ani z jiných korýšů, nýbrž ze zbytků při zpracování ryb. Ryby se často zpracovávají na maso přímo na obřích rybářských lodích - zbylé části a odřezky poslouží jako zdroj rybího tuku. Bývá doporučován pro zdraví, ovšem dnes je zatížen těžkými kovy v důsledku znečištění moří. (Podobnou či lepší službu udělá např. lněný olej nebo omega 3 mastné kyseliny získávané z mikrořas.) Rybí tuk se vylisuje a to, co ještě zbude, se dále využívá v potravinářství. Zbytky obsahují ještě dostatek bílkovin a málo tuku, což po masáži reklamou lze snadno vydávat za zdravou potravinu. Přidá se škrob, olej, bílek, barvivo apod. a samozřejmě dostatek soli, glutamátu a příchutě, aby to mělo nějakou chuť a vytvaruje se do podoby tyčinek nebo krevetek.

Telecí pro děti ?

Dlouhou dobu se telecí maso dávalo dětem jako zdravá strava. Co ovšem platilo dříve, nemusí platit dnes. Telata totiž už dávno nejsou někde na louce nebo v teletníku. To, co se oceňuje na telecím - světlá barva, jemnost masa i chuti - je totiž docela velký švindl. Aby se toho dosáhlo, musí telata trpět v malých boxech bez pohybu a s nedostatečnou stravou. Pokud by se totiž moc hýbala, tedy běhala po louce, krmila se trávou, senem a mlékem od matek, měla by maso červenější a tužší, podobné hovězímu. Často jsou proto telátka umisťována do malých boxů, někdy i přivázána a dostávají umělou stravu obsahující málo železa i některých dalších látek - maso pak není tmavé, ale světlé a měkké. I když se některé podmínky chovů proti minulosti hodně zlepšily, telata jsou od svých matek krátce po porodu násilně odtržena a dostávají mléčnou náhražku. Někdy se používal i tzv. kaliferní tuk. Jak název napovídá, jde o tuk vzniklý kaliferním zpracováním těl uhynutých zvířat. Právě zkrmování kaliferních tuků bylo podle některých odborníků důvodem, proč se i u nás objevily případy BSE. Telecí bych tedy dětem rozhodně nedával. Složení krmné směsi pro telata je následující : 31% sušená syrovátka, 31% sušená syrovátka částečně odcukřená, 21% rostlinný olej rafinovaný, 9% hydrolysát pšeničného proteinu, 5% rýžový lepek, 0,7% L-lysin HCI, 0,1% DL-Methionin, vitamin A, B1, B2, B6, B12, niacin, pantothenon vápenatý, kyselina listová, biotin, betain, chelátová forma manganu, chelátová forma zinku, chelátová forma mědi, jod, kobalt, selen, Bacillus licheniformis, mravenčan vápenatý, buthylhydroxytoluen.

Zdravé mléko ?

 Ovšem ani mléko už není to, co bývalo. I do něho se vitaminy přidávají uměle, někdy přímo do mléka, častěji však do krmiva. Do krmiva dojnic se například přidává vitamin D. Ten by se kravám i nám vytvářel přirozeně v těle působením slunečního záření, pokud jsou však dojnice celý život zavřené v temném kravíně, vitamín D se tvořit nemůže. Dále se krmiva obohacují o vitamin A (kdyby krávy spásaly čerstvou trávu na pastvině, nebylo by to potřeba) a také o jód aj. Medikace, látky podporující tvorbu mléka, stres z odebrání telete apod., to všechno se zcela logicky projeví i na kvalitě mléka. Z mléka, původně přírodního produktu, se stal chemikáliemi obohacovaný umělý výrobek. Máme ale možnost zakoupit si bio mléko, nejlépe však používat mléka rostlinná - sojová, ovesná, kokosová, rýžová i pohanková.

 O stoprocentních džusech

 Některé potraviny klamou přímo ukázkově. Věděli jste například, jak se dělají 100% džusy? Pokud si myslíte, že se vymačká čerstvá šťáva z pomerančů a zabalí do tetrapakových krabic, jste na omylu. Postup je zcela jiný. Pomeranče se sklidí ( v Jižní Americe, USA, jižní Africe apod.) zpracují, vymačkají, pasterizují a pak se z nich, buď ve vakuu, nebo za vysoké teploty, odpaří voda. Tím se džus zkoncentruje a pak se zmrazí. Transportuje se při -12oC na druhou stranu zeměkoule. Na místě se pak rozředí vodou do potřebných koncentrací. Protože se těmito procesy samozřejmě ztratí esenciální oleje a tím i chuť a vůně, přidají se tam zpět např. ze slupek při rozředění a tzv. rekonstituci. Tak vznikne údajný 100% džus či šťáva. Přidat se musí i vitamin C, kvůli kterému se pak tento výrobek lidé kupují. Opravdový džus si můžete připravit doma. Lze jej také koupit v obchodě čerstvý nebo pasterovaný, ale nesmí být vyrobený z koncentrátu. Je sice podstatně dražší, ovšem zdravější, obsahuje zdraví prospěšné látky a nejde o klamavé označení výrobku. U nektarů je to ještě horší, protože tam se džusu přidá jen trochu a zbytek nápoje tvoří kromě vody cukry nebo umělá sladidla a příchutě. Ještě před deseti lety se džusy dělaly i ze zbytků vylisované dužiny, která se propláchla a naředila. Tohle již EU zakázala, jiné šizení je však dovoleno. Lidé ovšem stále bohužel vybírají výrobek podle reklamy, ceny a hezkého obalu. Pokud byste mi nevěřili, je celý postup stanoven vyhláškou o potravinách a tabákových výrobcích, §1, bodem f).

Udajně zdravé ryby

Víte, že lososi, které kupujeme v obchodech, se chovají na rybích farmách a že lososi z farem obsahují oprti rybám z volných vod mnohokrát více škodlivin a zároveň výrazně méně omega 3 mastných kyselin ? V rybách z chovů na farmách je také výrazně více rakovinotvorných dioxinů. Obsah nebezpečných polychlorovaných bifenilů (PCB) je až osmkrát vyšší. Obsah omega 3 mastných kyselin je naopak výrazně nižší a v důsledku používání jiných krmiv, než jaké by si vybrali v moři, je v jejich mase i horší poměr jednotlivých mastných kyselin. Vyzdvihovaný rybí tuk je tak znehodnocen. A protože se na farmách v důsledku vysoké koncentrace ryb ve velkém množství objevují nemoci i paraziti, je nutno přidávat antibiotika a další nebezpečné látky. Dále jsou do krmiva přidávána umělá barviva astaxanthin a anthaxanthin, aby maso bylo lososově oranžové, jinak by totiž v podmínkách takovýchto chovů bylo bledé a šedavé. Cituji z nařízení Komise (ES) č. 2316/98, příloha I: E 161g, Kantaxantin, (C40H52O2): Losos, pstruh. Použití je povoleno pouze od 6 měsíců stáří. Směs kantaxantinu s astaxantinem je povolena za předpokladu, že celkový obsah směsi nepřekročí 100 mg/kg kompletního krmiva. Vzhledem ke stále znečištěnějším mořím obsahují ryby více nebezpečných látek, například těžkých kovů, zejména rtuti. Zahraniční zdravotní orgány, a dokonce i náš Státní zdravotní ústav proto radí těhotným matkám nekonzumovat určité druhy mořských ryb, protože rtuť poškozuje dětský mozek. O těchto doporučeních u nás běžní spotřebitelé velmi často nevědí, a dokonce to nevědí ani budoucí maminky. Problematické mohou být i nebezpečné bakterie listerie, které mohou způsobit potraty nebo poškození lidského plodu. Sladkovodní ryby zase neobsahují jód a obsah zdravých tuků a omega 3 mastných kyselin je výrazně nižší než v rybách mořských. Ze škodlivin se v jejich mase objevují například nebezpečné zpomalovače hoření, protože z řek se na mnoha místech staly stoky a zlepšení díky zavádění čistíren odpadních vod přichází pomalu.

Mořské ryby, které nejsou z moře

A ještě jeden velký podvod na nás v obchodech číhá. Jmenuje se pangasius. Obvykle se objevuje v regálu s mrazenými mořskými rybami a jako mořská ryba je někde i uváděn v reklamních letácích. Je to ale ryba sladkovodní, čili neobsahuje omega 3 mastné kyseliny ani jód či vitamin D. Chová se na sladkovodních farmách obvykle v asijských zemích s nízkou hygienickou úrovní, a protože to je ryba všežravá, je krmena i zbytky a odpadky. Jde o rybu podřadné kvality, která moře nikdy neviděla. A aby toho nebylo málo, producenti některé ryby, zejména filé, tzv. glazují. Glazura je z vody a některých chemikálií a rybí maso obalí. Někdy tvoří i polovinu hmotnosti, takže místo ryby kupujete hodně drahou vodu.

Barevná vejce nejen na Velikonoce

Naprostá většina vajec na našem trhu je z klecových velkochovů. Například v Rakousku jsou mimichodem zakázány. Nosnice jsou držené namačkané v klecích, ze svých přirozených potřeb nemají zajištěno téměř nic, jsou krmeny umělou směsí včetně masokostní nebo rybí moučky a svítí se jim pouze umělým světlem. Ale ouha, žloutek by pak nebyl žlutý. Proto se do krmiva opět přidává umělé barvivo. Žloutek je rázem zářivě žlutý, či oranžový a spotřebitelé si vejce pochvalují, že jsou jako od domácí slepice. Používá se na to např. kanthaxanthin oblíbený i na barvení lososů. Součástí triku je i to, že se na krabičku s vejci namaluje zelená travička a sluníčko a jen malým písmem je někde napsáno, že jde o výrobek z klecového chovu. S jeho obrázkem klecového chovu by se moc vajec neprodalo. Jak se tedy nenechat nachytat? Napomoci vám mohou i následující kódy, které musí být povinně uvedeny na skořápce vajec:

kód 0   vejce z ekologických chovů

kód 1   vejce z volného výběhu

kód 2   vejce z chovu na podestýlce v halách

kód 3   vejce z chovu v klecích

Celý kód pak vypadá takto: 3 CZ 123. Trojka je kód chovu, tedy klecového, CZ je zkratka země původu, v tomto případě ČR, a poslední čtyřčíslí je kód farmy resp. producenta. Můžete tedy snadno zjistit nejen z jakého chovu a země vejce pocházejí, ale dozvíte se i z jaké farmy.

Celozrnné, ale bez celých zrn

Celozrnné, vícetrnné a tmavé. Víte, co které druhy pečiva znamenají ? Nejčastěji se zákazníci ošidí sami, protože naletí na označení "tmavé pečivo" nebo dají jen na barvu rohlíku. Tmavé pečivo celozrnné a to buď sladem, praženým žitem či ječmenem, nebo karamelem. Také přisypáním otrub je z bílého rohlíku rázem tmavý, nutričně je ovšem téměř stejný jako ten bílý. Obvykle jej však prodají podstatně dráž. Jako celozrnný chléb a celozrnné pečivo lze podle vyhlášky označit takové výrobky, jejichž těsto obsahuje nejméně 80% celozrnné mouky nebo odpovídající množství upravených obalových částí z obilky. Ani celozrnné tedy nemusí být 100% celozrnné. Také stačí dodat jen otruby. Horší je to s označením vícezrnné. Aby byl výrobek označen jako vícezrnné pečivo nebo vícezrnný chléb, stačí, aby obsahoval pouhých 5% jiných obilovin, luštěnin nebo olejnin. Přidá se tedy troška jiné mouky nebo pár zrníček a máme vícezrnný chléb. Pokud tedy chcete skutečně celozrnné pečivo, máte dvě možnosti: Můžete si je koupit v obchodě se zdravou výživou a dávat pozor, aby šlo o výrobek z pekárny, která dělá pečivo jen z celozrnné mouky za pomoci přirozeného kynutí. Nebo si můžete péci chléb doma v domácích pekárnách. Je to velmi snadné. Musíte si však dát pozor, abyste si koupili opravdu celozrnnou mouku, a ne tu, do níž jsou pouze přisypány otruby. Případně si můžete celozrnnou mouku doma i připravit, když obilí semelete na domácím mlýnku.

Syrovátka - z odpadu drahý doplněk

Syrovátka byla původně problematickým odpadem při výrobě sýrů. Je to nazelenalá tekutina, která mírně zapáchá. Krmila se s ní prasata nebo ji dokonce dodavatelé mléka museli odebírat zpět. Bylo drahé ji likvidovat. Moderní potravinářství ale dovede zužitkovat vše. Šikovným způsobem tak lze vedlejší produkt prodat za mnohonásobné ceny. Lze ji totiž usušit. Obsahuje a pak dost bílkovin, ale i laktózy, což může vyvolávat problémy u lidí trpících alergií na laktózu nebo mléčné bílkoviny. Velmi komické je podle mého názoru tvrzení, že napomáhá hubnutí a štíhlé linii. Pokud se budete dostatečně hýbat a syrovátkou nahradíte některé jídlo, možná zhubnete. Ovšem právě syrovátka a její bílkoviny jsou nejoblíbenějším prostředkem kulturistů, kteří chtějí nabrat váhu.

Co tedy máme jíst ?

Možná vás zajímá, jak se různým podivnostem v jídle vyhnout. Především je třeba přemýšlet, co jíme a co kupujeme, a více sledovat složení výrobků. Vím, že je to obtížnější, ale stojí to za to. Vyplatí se dávat přednost přírodnějším a méně zpracovaným potravinám a nekoukat jen na nižší cenu. Umělá barviva i příchuti nás jen šidí a okrádají o skutečné chutě. A zejména je třeba hlídat složení potravin, které dáváme dětem. O těch, jež se nám nabízejí v reklamách, je třeba také dvakrát přemýšlet. To bývá časté provinění babiček, které vnoučatům koupí v dobré víře něco, co může mít třeba později negativní vliv na jejich zdraví. A právě ve výrobcích, na něž je nejvíce reklam, najdeme i nejvíce všelijakých "éček", barviv, příchutí apod. V mnoha z nich je prokázán negativní vliv hlavně na hyperaktivní, alergické a stmatické děti. V dobách, kdy dnešní babičky byly mladé, se jedlo mnohem zdravěji. Rozhodně se nejdly obarvené ryby, hmyz či jeho výkaly, vlasy ani umělá barviva, do mléka se nepřidávaly syntetické vitaminy a do potravin se nepřidávaly spousty "éček" a umělých příchutí. Právě potrava je faktorem, který dnes už i podle lékařů ovlivňuje naše zdraví dokonce více než znečišťené ovzduší nebo genetické dispozice !!! Pokud jídlu nevěnujeme pozornost, není divu, že tloustneme, bolí nás klouby a ucpávají se nám cévy. Na mých přednáškách se posluchači ptají, co mají jíst. Když jim poradím, namítají, že je to složité, náročné, komplikované či drahé. Vidím to jinak : složitá je operace srdce, náročné je provedení by-passu, obtěžující je brát inzulin, komplikovaná je operace rakoviny tlustého střeva, vyčerpávající je chemoterapie, riskantní je nehlídat si vysoký tlak a neredukovat příjem cholesterolu, nepříjemné je prožít mrtvici a drahá je dnes jakákoli hospitalizace a léčba.

Vybrat si zdravé potraviny dnes není složité ani komplikované - stačí si dát do souvislostí pár faktů - a pokud víme, jak na to, nemusí to být ani drahé.